Moravské Toskánsko III
Když jsem v 2016 poprvé zavítala do oblasti Kyjovska, nazývaného Moravské Toskánsko nebo Slovácko, bylo mi jasné, že jedna návštěva nebude stačit. Netušila jsem ale, že mě tato krajina bude neustále lákat a začnu sem jezdit pravidelně. Méně než bych si přála, ale aspoň několikrát do roka. Kolikrát jsem tam už vyjela s jasnou předpovědí na zaručený západ slunce a posléze smutně odjížděla s nepořízenou. Kolikrát jsem netrefila ten správný čas a to správné místo... Na jednu stranu mě to vždy zamrzelo, na druhou ale přinutilo vytvořit nový plán. A to je vlastně dobře. Mít se stále na co těšit a snažit se v přírodě trávit co nejvíce času. A pokud se podaří vrátit se domů i s pěknou fotografií, je to bonus navíc.
Když
jsem si na začátku roku 2020 plánovala, že letos budu více jezdit
fotit na místa v Čechách, netušila jsem, jak moc se mi to splní.
Díky nemožnosti cestovat za hranice a doma
na delší
vzdálenosti s nutností přenocování jsem se zaměřila na krásné
místo na Moravě, kterému řada lidí říká Moravské Toskánsko.
V minulých letech jsem se tam nepodívala tak často, jak bych ráda,
a to mohu v této době napravit.
Od začátku koronavirové krize jsem v okolí Kyjova byla třikrát
a doufám, že ještě několikrát vyjedu. Konečně jsem navštívila
i další méně „provařená“ místa a v klidu se toulala celé
odpoledne vinicemi a vybírala si zajímavé záběry. Kvetoucí
stromy a vyrůstající
lístky
révy
tvoří krásné obrazy, jen
si vybrat. Člověk se toulá sám krajinou a načerpává klid a
pohodu.
Také v 2021 se chci zaměřit na Kyjovsko. Po uvolnění zákazů a možnosti vycestovat z okresu, jsem stihla poslední zbytečky sněhu u kunkovického mlýna. Další návštěvu jsem si naplánovala v dubnu. Některé stromy již kvetou, ale vinice jsou zatím bez lístků. Letos si jaro dává na čas a noční mrazy ohrožují letošní úrodu. Ve skrytu duše jsem doufala, že se mi letos podaří trefit správný čas pro focení kvetoucí čejkovické třešně. Já vím, že je to "provařená" záležitost :-), ale mně se zatím nedařilo. První pokus byl v druhé půlce dubna, po květech ani vidu ani slechu. Nebo už je pozdě ? Naštěstí jsem zachytila informaci na FB stránkách Moravského Slovácka, že třešeň ještě nekvetla. Další cesta proběhla koncem dubna. Spojila jsem s návštěvou orchidejových lokalit, vstavačům kukačka se kvést příliš nechce, vstavač bledý byl již pěkně v květu. Do Čejkovic jsem dorazila brzy odpoledne a zamířila si to hned k třešni. Byla celá bílá, termín perfektní. I počasí přálo, takže bylo jasné, že se v podvečer v místě vyrojilo spoustu fotografů. Na závěr jsem ještě rychle navštívila karlínské kaštany. Západ byl exkluzivní, ale kaštany dosud nekvetou.
Není jednoduché trefit správně termín, zvláště když si úplně nemůžete vybírat, kdy na dané místo vyjedete. Přesto jsem věřila, že konec května bude pro kaštany ten pravý čas. Podařilo se a kaštany byly skutečně v květu. Ten samý večer jsem chtěla fotografovat červený jetel u kunkovického mlýna. Množství dalších fotografů mě ale odradilo, tak jsem přejela do Chvalkovic. Tamní mlýn patří také ke známým místům, ale ten večer jsem byla na lokalitě sama.
V roce 2022 jsem v zimě marně čekala na sníh, doufala jsem v pěkné podmínky na fotografování u mlýna v Kunkovicích, bohužel nevyšlo to a na focení jsem se vypravila až v dubnu. V okolí mlýna krásně kvetly keře a stromy, určitě se sem musím vypravit některé ráno. V tomto roce se mi nepodařilo trefit správný čas a chytit čejkovickou třešeň v květu, zato mirabelky u Svatobořic ještě kvetly a v západu slunce byly fotogenické. A stejně tak Barborka.
Druhá dubnová návštěva mě zavedla k biopásům nad Šardicemi. Nebyla jsem tu již několik let. Stromy ještě kvetly a opět jsem si focení užila. Rozhodně je tato lokace příjemnější než kunkovický mlýn, který majitel o víkendech pronajímá, takže se o víkendu bez aut a lidí vlastně vyfotit ani nedá. Posledního dubna jsem se vypravila na orchideje poblíž Chvalkovic, tak jsem aspoň na chvíli zaskočila k mlýnu.
