Nápad , spojit cestu na Island s pozorováním polární záře, se mi delší dobu honil hlavou, a tak když Michal pronesl, že by něco takového zorganizoval, byla jsem hned pro. Tentokrát jsme vyrazili v malé skupince, pouze jednou auto. Michal se asi rozhodl otestovat, co všechno zvládne, protože vzít do auta tři „baby“ chce odvahu :-).
Že cesta bude dobrodružná (aspoň pro mne velmi), se ukázalo hned na letišti, když jsem zjistila, že mi ukradli pas a peníze. Jedinou možností bylo koupit jinou letenku a za partou doletět. Díky obětavosti mého syna, který mi obratem dovezl jiný doklad, se mi skutečně podařilo ještě ten samý večer odletět. Zbytek skupiny zatím v poklidu dorazil do Keflavíku, vyzvedl auto a vyjel do terénu. Já jsem strávila noc a několik dalších hodin na letišti v Helsinkách. Můj navazující let proběhl naštěstí v pořádku a odpoledne další den si mě Michal a holky vyzvedl. Hned mi vyprávěli svůj zážitek. Vyjeli do terénu fotit a pozapomněli zkontrolovat ručičku s naftou…. Samozřejmě došla v pustině….
Tentokrát cesta proběhla bez zádrhelů a brzy jsme se ubytovali v prvním plánovaném místě. Rychle se připojit na wi-fi a zkontrolovat počasí. Na noc hlásí zataženo, škaredě. Tak se konečně vyspíme! Druhý den, zregenerovaní, nasycení, jedeme obhlédnout okolí a najít si nejlepší místo na večerní a noční focení. Na Island je nečekaně krásné počasí. Potkáváme islandské koníky, vůbec se nebojí a nechají se hladit. Znovu kontrola počasí, což bude po celý pobyt naše nejčastější činnost :-). V našem místě to vypadá se září bledě, ale u kostelíku Búdir by měla být a poměrně silná. Válečná porada je krátká, je to sice daleko, ale… S malou zajížďkou (ačkoliv jsme si mysleli, že to bude zkratka, ale do cesty se nám postavila závěj) jsme na místě. Zvedáme oči k nebi a …. je tam! Zelené pruhy běhají po obloze, kroutí se jako hadi, úžasné divadlo. Okamžitě vytahujeme foťáky a začínáme cvakat. Po několika hodinách, promrzlí, ale spokojení, se rozhodujeme k návratu. Co když se něco podobného děje i u nás? Cestou ještě jednou neodoláme a fotíme. V našem místě bohužel nic takového k vidění není. Zalezeme na chvíli do postelí a Michal má bojový úkol vytáhnout nás na východ slunce, což také vzorně splní. Východ se skutečně vydařil, naše oblíbená hora Kirkjufell lehce zasněžená a nasvícená nemá chybu.
Už se těšíme na další místo na jihu, kde je koncentrace zajímavých lokalit na focení velká. Zkontrolujeme možnost výjezdu na útesy Dyrhólaey, pokocháme se zase v silném větru výhledem na moře a jedeme se ubytovat do Víku. V noci má být zase jasno, takže vyrážíme! Namlsaní z první záře očekáváme stejný zážitek. Samozřejmě je vše jinak :-). Záře je, ale chová se úplně jinak. Je slabší, méně se pohybuje. Ale nejsme zklamaní, stále je to zážitek! Michal chce nafotit vrak letadla, takže ho jedeme najít. Není to vůbec žádný problém, protože až k letadlu vede vyznačená cesta. Jaký rozdíl oproti minulému hledání před dvěma roky! U letadla už fotí velká skupina Francouzů a Holanďanů. Váhavě přijmou Michalův nápad nasvítit letadlo světly auta. Fotky rozhodně vypadají mnohem lépe! Potom dojde k jediné vzpouře na palubě :-), kdy Michal navrhuje focení až do rána a my holky chceme do tepla. Moudře ustoupí a zaveze nás na ubytování a sám skutečně fotí až do rána. Dopoledne je zase krásně. Radka nechce věřit našemu vyprávění, že posledně jsme na Islandu zažili jenom deštivé dny. Jedeme fotit na černou pláž skalní jehly Reynisdrangar, Martu pěkně omyje vlna, a večer krásný západ slunce u Dyrhólaey.
Předpověď počasí hlásí zhoršení pro další dny a my bychom rádi zastihli polární záři i u ledovcové laguny Jökulsárlón. Takže změna plánu, vyrážíme hned! Budeme sice muset strávit noc v autě, ale to nevadí. Záře běží cestou s námi, samozřejmě několikrát neodoláme, zastavujeme a fotíme. U laguny je plno. Rychle stavíme stativy a čekáme. Není to taková síla jako předešlé noci, ale máme ji! Zima a vítr se nemírní a zaženou nás do auta. Čekáme na východ slunce. Ukazuje se, že u laguny bude problém fotit na dlouhý čas, protože příliv je tak silný, že všechny ledy v laguně se hýbou a fotky jsou rozmazané. Popojedeme naproti přes silnici na pláž, kde se těšíme na ledy vyhozené z moře. Východ opravdu nezklamal! Takové barvy jsem snad nikdy neviděla. Fotíme a občas nedáme pozor na velké vlny. Naštěstí jsme to my i technika přežili :-). Co dál. Ubytování máme až večer, mohli bychom zkusit najít nějakou ledovcovou jeskyni. Víme, že tu v okolí jsou, turisty k nim vozí místní cestovky. Začínáme pátrat v terénu a skutečně jednu možnou cestu nalézáme. Zkusíme to. Opět se osvědčilo naše terénní autíčko, zvládlo kameny, brody, prostě všechno, a také řidič, Michal jezdil skvěle. Myslím, že jsme místního průvodce docela zaskočili, když jsme se znenadání objevili sami bez cepínů a helem :-) u jeskyně. Moc se mu to nelíbilo, ale vyhodit nás nemohl. Tak nás aspoň varoval před nebezpečím ledovce. V duchu jsme si gratulovali, že jsme jeskyni našli sami, protože oficiální skupina čítala 12, 15 lidí. Jak si mohli v klidu pofotit, nám nebylo jasné. Zůstali jsme sami až do příjezdu další party a užívali si to. Při odjezdu se rozpršelo, prostě typické islandské počasí :-). Večer a noc nic moc, ráno také zataženo. Zajeli jsme si na pláž, ledy se dají fotit i za vánice :-). A potom znovu k „naší“ jeskyni. Opět jsme narazili na stejného průvodce, už nás nevaroval před ničím :-). Předpověď počasí bohužel vycházela přesně - škaredě, západ nic, noc nic, východ nic. Zase ledy a nápad najít ještě jinou jeskyni. Nevěřila jsem, že by se nám to mohlo podařit. Ale ono to vyšlo!
Další ráno jsme museli vyrazit brzy, abychom stihli vrátit auto a odletět. Island ale s námi měl jiné plány :-). Cestou se nás snažil zdržet sněhovou vánicí, to jsme překonali, ale na letadlo jsme byli přece jenom krátcí. Už jsme čekali v tranzitu, když náš let jednoduše zrušili. Trošku šok, neboť nám druhý den navazoval další spoj. Protože odlet přesunuli na druhý den dopoledne, bylo jasné, že návazný spoj nestihneme. A další letí do Prahy za 3 dny! Nakonec bylo naše zdržení jen o jeden den, ale nervy to byly.
Island byl úžasný jako vždycky, tentokrát se ale předvedl nádherným počasím. Skřítkové i trollové stáli na naší straně :-).
