Orchideje 2021
Každý rok si říkám, že jaro je pokaždé jiné. Zvědavě čekám, co mi počasí přinese. Po loňském velmi teplém a vegetačně rychlém jaru, se letošek vrací k normálu. Je mi to jasné, ale stejně nedočkavě vyrážím na známé lokality, abych zjistila, že je brzy. Vypadá to, že každou lokalitu navštívím tento rok nejméně 3x. Často vyrážím za menšího či většího deště, což fotografiím svědčí, ale já se vracívám úplně promočená.
Začátek května a moje téměř „domovská“ lokalita se vstavačem kukačkou. Napoprvé pouze 1 kus. Stejně mě to potěšilo, orchidejová sezona začala. O týden později již kvetou desítky. Cesta za vstavačem trojzubým a vojenským je úspěšná, dokonce jsem našla na stejné lokalitě i vstavač bledý. Kontrola střevíčníku pantoflíčku, ten zatím neví o světě. Za další týden následuje výprava za vstavačem nachovým. Letos se mi podařilo trefit optimální dobu, takže se těším desítkami kusů. Je to vysoká opravdu výstavní rostlina. Vstavač nachový roste pospolu s vojenským, takže se vyskytuje i dost kříženců. Krásně kvete i bílá forma. Samozřejmě mě zajímá, jak si vede tořič v Bílých Karpatech. Loni v polovině května již odkvítal, letos bude potřeba počkat asi do konce května. Přece jen jsem jeden úspěch měla, našla jsem tořič pavoukonosný. I přes studené deštivé počasí je kolem 20.května střevíčník pantoflíček v květu.Následuje nekolik cest koncem května a v červnu znovu do Bílých Karpat. Zajímal mě tořič čmelákovitý a včelonosný. Oba jsem postupně našla v poměrně velkém počtu. Letos jsem ale měla hlavně v plánu navštívit lokalitu s hlízovcem Loeselovým. Před několika lety se mi ho najít nepodařilo. Ale štěstí přeje vytrvalým, takže letos jsem dvě rostlinky objevila. Kromě hlízovce jsem letos viděla i lilii zlatohlavou, rudohlávek, vstavač osmahlý a kruštíky. Bohužel orchidejová sezóna opět uběhla rychleji, než by si člověk přál. Tak zase za rok.