Runde podruhé

Úkol zní jasně – vyfotit v hezkém světle papuchalka, vyfotit letovku papuchalka, vyfotit letovku papuchalka s rybičkami. Toto mi okamžitě naskočilo, když se Michal zeptal, jestli se nechci přidat na fotovýpravu na Runde. A protože nejdřív mluvím a potom teprve přemýšlím, souhlasila jsem. Až později jsem si uvědomila, že to znamená stoupat každý večer do kopce, klepat se zimou a pouze doufat, že papuchalci budou lítat. V červnu panika dostoupila vrcholu. Určitě mi ukradnou pas, nedoletí kufr, bude pršet a parta bude příšerná. Samozřejmě se moje obavy nenaplnily a opak byl pravdou. Fotokolegové byli pohodoví, cesta klapla na jedničku, počasí bylo ukázkové :-). Dokonce tak slunečné, že jsme se hned v prvních dnech spálili.

Na kopec jsme vyrazili hned první večer. Stoupání nakonec nebylo tak hrozné, jak jsem si ho pamatovala z minulosti. Na vyhlídce samozřejmě bylo velké množství fotografů, ale podařilo se nám se vmáčknout. Papuchalci lítali a bylo jich poměrně hodně. Opět mi došlo, že to vůbec nebude jednoduché – jsou malí, rychlí a nevypočitatelní. Ale krásní a vtipní. Zůstali jsme až do půlnoci. Vyhlídka se vylidnila a my mohli nerušeně sledovat přílety. Ani po půlnoci se úplně nesetmělo, takže i cesta do chalupy byla rychlá a bezproblémová. S pěkným zážitkem se nám krásně usínalo.

Probudili jsme se postupně k poledni a přesně takto probíhaly i dny další :-). Večer výšlap za papuchalky, dopoledne spánek, občas nějaká krajina, východ nebo západ slunce. Papuchalci nezklamali a létali dokonce i s rybičkami. Koncem týdne se počasí trochu zhoršilo, na vyhlídce začalo foukat, což přineslo letové komplikace pro papuchalky a zhoršený teplotní komfort pro nás. Přesto nelze celý pobyt hodnotit jinak než 100% kladně :-).